Ve vlnách času

Na levém břehu Vltavy, na Malé Straně, na rohu ulic Letenská a U Lužického semináře stojí dům s č. p. 118. Už čtyři stovky let. Stále patří ke skvostům pražských měšťanských domů. Tehdy, na začátku 17. století, si jej primátor Menšího Města pražského Baltazar Globic nechal postavit v místě tehdejších zahrad Na Písku. Na roh domu umístili domovní znamení – zlatou loď. Ano, řeč je o Domě U Zlaté lodě.

Strategická poloha

Dům s bohatou historií má dodnes v archivech muzeí dochovány dokumenty od počátku své existence. Vhodné umístění určilo, že se v něm bude dařit obchodu a budou do něj směřovat lidé. Tehdy i dnes. V blízkosti řeky, kde kotvily kupecké lodě, při staré cestě ze západních Čech, v centru města. Prosperoval především jako zájezdní hostinec, kterým byl už od počátků, tehdy ještě jednopatrový se třemi křídly.

Dům a jeho lidé

Jeho znamení symbolizuje přístav, šťastně překonanou cestu. Originál nesl dům až do roku 1994, kdy bylo ukradeno, a nyní zde visí replika. Zlatá loď směřuje k domu, jakoby k němu připlouvala – tak jako stovky lidí, které k sobě dům přitahoval a stále přitahuje... Byli to zájezdní hosté hostince, obchodníci, kupci i povedení kumpáni jako např. slavný loupežník Babinský, který v těchto zdech bavíval hosty svými historkami. Dům přestál politické tlaky pražského stavovského povstání, bitvu na Bílé hoře i třicetiletou válku v rukách původních majitelů. Během 17. století jich vystřídal řadu, vždy z bohatých pražských měšťanských, kupeckých i předních šlechtických rodin. V průběhu 19. století jej vlastnily a měnily bohaté pražské měštanské rodiny – mj. rodina Váňů a Smíchovských. Ti jej vybavili starožitným nábytkem a kompletně opravili. Ve 20. století často dům navštěvoval slavný malíř Max Švabinský či československý generál Radola Gajda. Za komunistické éry byl dům znárodněn a sloužil k bydlení. Po revoluci se dům vrátil dědicům původních majitelů.